Naopak u tohoto blogu mi dalo trochu práce zjistit, kdo ho vlastně píše. Příspěvky jsou podepsané „cx“, kde je v detailu sice fotka, ale jméno pořád žádné. Odhadnout se to dá leda podle boxu Můj twitter, ale i vzhledem k tomu, že každý článek je podepsán zvlášť a autorů může být zdá se více, to není zcela průkazné.

1. Lidi jsou cháska nevděčná, budou rýpat do každé hnidy a některým se nezavděčíš.

Ano, tak to je.

2. Napsal jsi blbě titulek (sorry, ale jo)

Titulek „největší karta“ jednoznačně odkazuje na *rozměr*. Pod titulkem „největší karta“ si představím tu olbřímí krávu, co jsem měl v roce 94 pro VL-BUS, co měla rozměry solidního tácu na zákusky. To, nezlob se, neokecáš.

Omáchali ti v tom nos nevybíravým způsobem? Nenaděláš nic… Můžeš zareagovat buď špatně, nebo dobře. Vysvětlovat „jak jsem to myslel“ je špatně; nejjednodušší způsob, jak si zachovat tvář a vyrazit protivníkům zbraň z ruky, je napsat: „Omlouvám se, není to vhodný titulek, opravím to, díky za upozornění“.

Co tím ztratíš? Nic. Myslíš, že tebou začnou lidi pohrdat za to že ses omluvil? Za to, že jsi „nebojoval za svou pravdu“? Ani náhodou. Lidi vezmou, že ses omluvil a chybu napravil. I kdyby, to zdůrazňuju, sis nastokrát myslel, že se zas tak moc nestalo. Co tím získáš? Jednak ukončíš další diskuse – na další komentáře už nemusíš odpovídat, ty jsi svou chybu napravil a omluvil se za ni. A druhak tě lidi budou brát jinak a časem ti přestanou psát „Idiote, přečti si to po sobě“, ale „máš tam chybu – oprav si to a tenhle komentář pak smaž“.

(A dokonce i na komentář „Štrauchu, Štrauchu, ty jsi magor a neumíš česky, největší karty jsou něco jiného, debile“ můžeš – a měl bys – odpovědět: „Děkuji za upozornění, opravil jsem, za chybu se omlouvám.“ Myslíš si, že ti to nějak ubere na cti? Naopak – když tam přijdou další lidé, uvidí anonymní hovnomet, a pod ním stoicky klidného Štraucha, který se omluvil. Kdo tam bude za kreténa, co myslíš?)

Ty jsi na Rootu v roli číšníka a zákazník je host. Nemusíš trpět, když do tebe bude kopat, ale pokud ti řekne, že polévka je přesolená, nebudeš mu dokazovat, že není. Omluvíš se, odneseš ji, nabídneš jinou! Nejde o to, jestli je zákazník debil nebo jestli byla přesolená, jde o to, že vystupuješ za podnik a neztratíš tvář ani při střetu s rejpalem.
—
Resumé: Souhlasím s tím, že diskuse se leckdy vymkne a zvrhne v nechutnost. Souhlasím že to je demotivující a člověk si říká, že by se na všechno nejradši… zvysoka… Ale tady ten příklad byl, Adame, naprosto nešťastný a tak trošku gól do vlastní brány.

Nemluvim o promazavani diskuze ap., to uz je jen dohasovani pozaru. Kdyz se clanek vydava, mel by urcite projit korekturou a schvalenim sefredaktora. Nevim, jak to v internetovych magazinech chodi, ale mam takovy dojem, ze to bud sefredaktori nectou, nebo… Muj tata vzdycky rikal: „Jak muze delat sefredaktora tricetiletej mladak?“ Sefredaktor by mel mit uz o zivote jasno a v hlave mit tolik vedomosti a moudrosti, ze by se nedely takove zhyralosti v dnesnich „tistenych“ mediich, jako se deji“.

Dnes se pise rychle, aby se ven dostala zajimava informace co nejdriv, na zbytek se nedba. Pisou to lide, kteri tomu rozumi, ale vystudovanou publicistiku stezi maji. To neni ten problem. Problem je v tom, ze to po nich nekontroluje poradny sefredaktor.

PS: Lidi jsou stejne v diskuzich hovada a osobni utoky by se meli odstranovat, zacernovat. Diskuze ma byt podnetna, jinak se diskutovat vubec nemusi.

Když jsem psal či programoval to či ono zjistil jsem, že jediná cesta, ja něco přežít je nečíst reakce uživatelů a prostě to dělat tak, jak uznám za vhodné. Buďto věříš tomu, co děláš a píšeš to dál přičemž lidé si to najdou pokud mají zájem nebo to nechají být pokud nemají. Nebo se necháš nasrat těma kreténama a necháš toho být. Což by byla škoda (i když Tě nemám rád). Je smutné že v diskuzích se vždycky ozvou Ti blbečči zatímco ti inteligentní uživatelé si to přečtou a jdou dál. Ale novým redaktorům to asi nevysvětlíš.

Důležité je dělat to, čemu člověk věří. Nic víc.