Litvatrip 2010: po Pobaltí tam a zase zpět

Dokázali jsme to, jsme pašáci, 4800 km, čtyři cizí státy, dva ostrovy, 20 dní, 10 kempů, nespočet míst a měst, odjeto autem za 2000 a teď když jsme dorazili, můžeme si v klidu sednout a nad sklenkou vína idealizovat to co jsme prožili. Návrat do starého stereotypu ještě nebude chvíli možný a tak bych měl shrnout jak to tedy vlastně bylo a z trochu vzdáleného pohledu vysvětlit, co naše cesta obnášela.

Poslední týden před odjezdem, jsem musel dodělat spoustu práce a navíc se ještě připravit na to, že tu tři týdny nebudu. Nebylo to vůbec jednoduché a postupně se samozřejmě objevovaly komplikace. Nakonec jsem to nějak ale zvládl a i když jsem něco málo dodělávat i na cestě, dá se říci, že se mi všechno podařilo dodělat a některým lidem ještě dlužím své díky, že na některé věci nespěchali.

Dopravním prostředkem byl Citroen ZX z roku 1991, kterého jsem dostal minulý rok k vánocům. Mého tátu přišel na 2000 plus něco za náhradní díly, byl totiž bouraný. Já sám jsem ho dvakrát trochu víc ťukl o náklaďák a o srnku. Abych to shrnul, s jiným autem bych se na takovou cestu nevydal. Všech 4800 km dokázal přejet bez jediného zaváhání a nenechal nás na holičkách. Koupil jsem mu za to vlajky všech zemí, které překročil a navrch dostane nové prahy a nosníky, kdo ví, třeba se najde i lepší motor.

Doprava v Polsku

Cestu tam i zpět jsme zvolili přes Český Těšín s přespáním v Krakowě v našem oblíbeném kempu (50° 08′ 02“N 19° 58′ 33“E), který mohu jen doporučit. Je to jedno z nejklidnějších a nejpřátelštějších prostředí, na které můžete cestou narazit. Další cesta přes Polsko už se obešla bez přespání a spali jsme až v Litvě.

Přejezd Polska je hodně lemován statickými radary. Podle domácího ve výše zmíněném kempu jsou radary nastaveny vždy na +10 km/hod k maximální povolené rychlosti, tedy na padesátce šedesát, na sedmdesátce osmdesát. Některé radary jsou jen atrapy, které vás nevyfotí, ani když je minete letadlem. Mě se podařilo jeden projet devadesátkou na místě kde je sedmdesát, tak uvidíme co z toho bude. Prý je zaznamenání vašeho samochodu na radaru vidět.

Na polských silnicích vládne jiný svět než na našich. Cesty v Polsku jsou dlouhé, je to mnohem větší země než my a větší města jsou od sebe vzdáleny i stovky kilometrů. Hlavní tahy jsou velmi dobře udržované a bezpečné i v noci. Poláci barvou nešetří, krajnice jsou široké, příkopy posekané a pokud pojedete 90 km/hod, zaručeně vás bude předjíždět jedno auto za druhým. V Polsku není moc dálnic, ale za to tam jsou velmi kvalitní rychlostní silnice, na kterých se může až 110 km/hod.

Dálnice se v Polsku platí v mýtných bránách a lze platit i kartou. Pokud se rozhodnete platit kartou, vyberte si správnou budku, je jich k dispozici dost. Kartu vám obsluha vezme k sobě a nevidíte na ní, není to tedy nic pro paranoiky, kteří si myslí, že jim chce každý kartu zkopírovat. Za cestu do Krakowa z Těšína zaplatíte 2×8 zlot u osobního auta. Je to jenom část cesty, asi 60 km z celkových 140 km.

V Polsku se silnice hodně přestavují, co jsme jeli my, byl obchvat Bialystoku a výjezd z Krakowa na Těšín hodně v rekonstrukci, ale celkově se dá říct, že jsou tam silnice v lepším stavu než u nás a i pokud se zdržíte na nějakou zácpou, za hodinu ujedete více kilometrů než tady.

Doprava v Litvě, Lotyšsku a Estonsku

V pobaltských zemích platí téměř stejná pravidla jako u nás, tedy 50 ve městě, 90 mimo, 130 na dálnici a celý den svítit. V Litvě je navíc na některých semaforech permanentně zelená a některým semaforům chybí směrové šipky, i když by tam u nás byly. V Estonsku mám podezření, že omezení nekončí křižovatekou, protože téměř vše je ukončeno značkou a ostatní udržují stejnou omezenou rychlost i po projetí křižovatky. O tom se nikde u nás nepíše. Stejně tak mám podezření, že je povoleno jezdit až na zelenou a ne oranžovou jako u nás.

Jinak je doprava mnohem klidnější než v Polsku nebo u nás a na silnicích je mimo města mnohem méně aut a také benzínových pump. Hlavně Lotyšsko je mimo město prakticky vylidněné. V Litvě narazíte každou chvíli na nějaké domácí užitkové zvíře, ale v Lotyšsku je to jen les a silnice. Navigace často hlásí „pokračujte dalších 120 km“ a tam je křižovatka, přes kterou jedete rovně a navigace tentokrát prohodí „pokračujte 80 km“. Bez žvýkaček bych to zaříznul během první stovky kilometrů. Večer se na silnicích pohybuje velké množství lišek, ale většinou jsou jen schované na kraji a pod auta vyloženě neběhají. Srnku, jelena nebo jiné větší zvíře jsme nepotkali ani při noční jízdě. Silnice v pobaltí jsou z velké části dobře nalajnovány, barvou se tu nešetří a je nalinkovaná i krajnice. V noci se tedy jede mnohem lépe než na našich silnicích. Některé tahy jsou už staré, ale až na nějakou díru jsou i tak v dobrém stavu.

Doprava trajekty je placená. Na Kuršskou kosu jsme platili aso 40 litasů za trajekt a 20 za vstup do chráněné krajinné oblasti s autem. Až tam přijedete, vyberte si pravý automat. Další jsou bůhví pro co, ale my tím pravým projeli bez problémů. Poplatek se platí jen jednou, takže pokud se budete chtít vrátit, mělo by to jít bez jeho zaplacení. Pro případ nouze je tam obsluha v okénku. Jeden litas je asi sedm našich korun.

Trajekt na ostrov Saaremaa byl dražší. Tam jsme platili 120 kroon a zpět 170 kroon. Pravděpodobně záleží na době kdy plavete. Placení se opět dělá u pokladny při vjezdu do přístavu. Jedna kroona je asi 1.6 kč. Obsluha vás pošle do připraveného pruhu, případně to tam jen je napsané kam se máte zařadit velkým číslem u závory. Na trajekt vás vždy navede jeho obsluha, která také kontroluje zaplacení lístku. Ani jednou jsme na trajekt nečekali, ale z druhé strany byla vždy hromada aut. Trajekty jezdí jednou za hodinu, někdy o něco častěji. Na ostrově si dávejte bacha kam vás navigace vede, některé cesty nemají asfalt a náš Citroušek nebyl moc šťastný.

Za dálnice jsme ani v jedné zemi neplatili, ale po dálnici jsme jeli pouze v Lotyšsku, kde osobní auta neplatí. Užitková auta i do 3.5 tun poplatek platí.

Domluva

V celém pobaltí umí anglicky lépe než v Polsku nebo u nás. Hlavně v Estonsku se domluvíte anglicky prakticky s každým. V kempech jsme až na Nidu na problém nenarazili, ale i tam byla druhý den obsluha co anglicky uměla. Další jazyky, kterými to na nás zkoušeli byla němčina a ruština. Zkoušejte je v tomto pořadí. Mnoho lidí nemá Rusy rádo, takže si dejte pozor na koho ruštinu zkoušíte.

Bezpečnost

Za celou dobu se nám nic neztratilo a prakticky ve všecho obchodech s výjimkou okolí Narvy vás při prohlížení zboží ani nehlídají. Narva je u ruských hranic, takže tam některé pumpy vyžadují, abyste za benzín nejdříve zaplatili. To se nám stalo, nikde nebylo nic napsané a nakonec jsme chtěli plnou a stejně jsme platili až nakonec, ale byla to dost zdržovačka. Navíc jsme tam ve čtečce zapomněl platební kartu a téměř bez ní i odjel. V Lotyšsku je prý hodně rusů bez občanství a kemp v lotyšské Rize měl jako jediný z kempů kde jsme byli ochranku, kdo ví proč. Z auta zaparkovaného v ulicích se nám nic neztratilo, ale potkali jsme jedno auto s vymláceným oknem.

Placení

Největší bolest pobaltí jsou peníze. Cestou tam budete platit čtyřmi měnami.

My jsme žádné proměňování peněz neřešili. Co zbylo jsme vyměnili v Krakowě za zloty a utratili. Jinak jsme vybírali z bankomatů a platili hodně kartou. S kartami VISA od mBank jsme neměli jediný problém, ale Poštovní spořitelna nás jednou nechala na holičkách. mBank má poplatek za výběr asi 35 kč, případně výběr přes 2500 kč zdarma, což byla většina našich výběrů. Cena na jeden den pro dva lidi a jedno auto nás vycházela v průměru na 2000 kč, ale dala by se ještě srazit. Když byl u nás benzín za 32 kč, v pobaltí se prodával něco přes 27 kč. Hodně se dá ušetřit na ceně kempu, když si vyberete správný a na jídle v restauracích. Některé jsou opravdu drahé, ale většinou se najíte do 150 kč.

Kempy

Hodně kempů, které jsme navštívili bylo fajn, ale je tu pár výjímek, kterým se raději vyhněte. Cenu uvádím pro auto, stan a dva lidi. Někde se platí jen za lidi, někde připočítávají i stan a auto.

Kam se podívat

V každém městě se nacházelo infocentrum a někdy mají vše co potřebujete i v kempu. Nejlépe jsme dopadli v infocentru ve městě Kuressaare, kde jsou informace o celém ostrově Saaremaa. Tam určitě výpravu na ostrov začněte. V Parnu jsme zase dostali vše potřebné už v kempu. Tam si také nenechte ujít Parnu Free Tour, kde vás místní student ochotně provede po městě. Začíná se každý den ve 12:00 před hotelem Parnu. V některých městech se nedala infocentra najít, třeba v Rize a Talinu. Nebyla vůbec značená a hledáním jsme strávili i dvě hodiny. V jiných městech neměli pořádnou mapu zajímavých míst, takže jsme třeba ve Vilniusu jen tak bloudili ulicemi a dívali se na co narazíme. Pobaltí je plné zajímavostí a než sem pojedete, je lepší se podívat na net.

Reporty

Z každého dne naší výpravy jsem napsal report. Někdy to bylo dost náročné, když jsem byl unavený, takže jsem musel občas něco zestručnit. I tak vám to dá ale nějaký odrazový můstek a budete vědět kam se podívat.

• Odjíždím o 1000 km výš, naviděnou za tři týdny
• Litvatrip Report #1: příjezd do Krakowa
• Litvatrip report #2: trochu prší, ale Krakow jsme zdolali
• Litvatrip report #3: 600 km po Polsku
• Litvatrip report #4: Kaunas
• Litvatrip report #5: koukáme rusům přes rameno
• Litvatrip report 6#: v zemi krále železného a zlatého
• Litvatrip report #7: v Lotyšsku na území nikoho
• Litvatrip report #8: krávy a přístav
• Litvatrip report 9#: Pjarnu
• Litvatrip report 10#: ostrov Saaremaa, majáky, mlýny a žádný benzín
• Litvatrip report 11#: Tallin s výhledem na přístav
• Litvatrip report 12#: Tallin, dějství druhé
• Litvatrip report 13#: dva kroky od Ruska
• Litvatrip report 14#: změna plánu, hory neuvidíme
• Litvatrip report 15#: Parnu zas a znova
• Litvatrip report 16#: čekání na Rigu
• Litvatrip report 17#: jaro, léto, podzim, Riga
• Litvatrip report 18#: Vilnius, Hora křížů a opět pochybný kemp
• Litvatrip report 19#: vodní hrad a Vilnius za sluníčka
• Litvatrip report 20#: end of line

Fotky

Fotky na mapě

Závěr

Co nepadne na této stránce a teď, to už asi nepadne nikdy. Reporty i tuto stránku jsem připravil pro vás i pro sebe. Vám pomůže odcestovat do těchto zemí a mě pomůže si všechno zapamatovat a zidealizovat. Jednou si to taky zase přečtu, protože polovinu zapomenu. V reportech jsem se hodně snažil vyzdvihnout detaily z toho co se nám stalo. To je to co zapomenu. Na celé dovolené jsem si nejvíce užíval chvil, kdy jsem se zastavil a uvědomil si, že jsem 1500 km od domu a vychutnával u toho každou sekundu. Těch chvil bylo jen pár, člověk lehce zapomene s tím návalem problémů proč tu je a co ho má zajímat. Nicméně jsem rád, že jsem si udělal čas na sebe a zažil také nejlepší běhání za celý uplynulý rok, což také byl jediný běh za dovolenou. Ty peníze za tu cestu stály a rozhodně toho nelituji ani v jednom směru. Ještě bych tu chtěl pár detailů doplnit a taky sem dát nějaké materiály, které jsme různě posbírali po infocentech. Někdy jde o zajímavé knížečky, ale vám se budou hodit hlavně mapy.

Poděkování

Na téhle cestě jsem nebyl sám, takže bych měl poděkovat své přítelkyni Lucce, že to vydržela, svému bratrovi, že mě na myšlenku jet do pobaltí přivedl, svému autu, že nás odvezlo tam i zpět, svým rodičům, že nám dělali pojistku pro případ, že by se něco stalo a byli připraveni pro nás dojet. Díky.