Když mi bylo asi osm let, můj bratr domů přitáhl hru Civilization. Byla to graficky velmi jednoduchá hra, která měla obrovský potenciál. Ještě jsem ji moc nechápal, ale nějak jsem hrál. Ani moc nechápu, jak jsem se něco tak složitého mohl naučit ovládat, ale nějak naučil a mám na ní příjemné vzpomínky.

O dva nebo tři roky později se mi podařilo získat Civilization 2, což už byla hra pro Windows (jednička byla pro DOS). Princip hry se nezměnil, pouze byla vylepšená grafika, umělá inteligence a takové ty detaily, které hru posunuly o generaci vpřed. Strávil jsem u ní několik civilizací a nesmírně se u bavil.

Pak jsem přešel na Linux a samozřejmě hned vyzkoušel Freeciv. To je svobodná hra, založená na principu klasické Civilizace. Proti té přinesla třeba multiplayer, oficiální počeštění, grafiku srovnatelnou s Civilization 2 a hlavně mnoho desítek hodin zábavy.

Už když jsem si hrál s Freeciv, věděl jsem, že existuje Civilization 3 a dokonce i 4. Navíc hodně lidí kolem mě čtyřku hrálo a já díky Linuxu nemohl. Windows na můj počítač nemohly ani páchnout a tak jsem měl smůlu. Postupem času jsem na to zapomněl, ale pak se trojka objevila v prázdninové akci na Steamu a já si Civilization 3 koupil za 3.75 EURa. Nejdřív jsem ji moc nehrál, ale teď jsem si konečně udělal čas a pustil se do toho.

Co je to Civilization

Civilization je jedna z nejkomplexnějších her co jsem kdy hrál. Jde o tahovou strategii, kde klíčovým prvkem je ekonomika a boj. Víceméně je potřeba udržet ekonomiku říše tak, aby byly peníze na výzkum nových technologií a na armádu. Vaše civilizace se vyvíjí jako kdyby byla skutečná. Jediný rozdíl proti skutečnosti je tahový systém. Ze začátku během jednoho tahu uběhne třeba 20 let a války se tak mohou táhnout i tisicíletí, ale postupně se běh času zpomaluje a užíváte si tak zábavnější část hry déle.

Ekonomiku tvoří města, o která je potřeba se starat. To znamená stavět různé atrakce pro obyvatele jako jsou chrámy, tržiště, sýpky atd., stavět divy světa (zahrada, maják, pyramida, …), stavět výcviková zařízení pro vojáky, pobřežní obranu nebo třeba zeď. Divy světa většinou mají nějaký globální efekt a když se vám podaří postavit nějaký jako první, dostanete náležitý respekt u ostatních Civilizací.

Úspěšný vládce má taková města, která vyprodukují dostatek armády, dokáže expandovat a nenechává města chátrat. Jde tedy o to vybalancovat produkci armádních jednotek a různých vylepšovacích budov. Obyvatelé vaší země vám platí daně a čím víc máte obyvatel, tím větší si můžete dovolit civilizaci, armádu a hlavně výzkum, který odkrývá další a další vylepšení měst i jednotky.

Boj s nepřítelem vás hodně ekonomicky vyčerpá. Válka není v Civilizaci pro rozvoj dobrá a proto je dobré občas nechat civilizaci od válek odpočnout. Navíc při vzdáleném boji je potřeba zajistit zásobování frontové linie novými vojáky a to nemusí být vždy lehký úkol. Nikdy se nehrňte do bojů, kde nemáte dostatek jednotek. Pořádně volte kým budete útočit, čtěte civilopédii, která poradí, jaké mají jednotky přednosti a slabiny a pozorujte nepřítele jak se chová. Civilizace je v tomto směru větší strategií, než jiné. Tady se skutečně dá vyhrát díky strategii a ne jen počtem jednotek.

Vyhrát Civilizaci lze několika způsoby. Populární, ale dost těžký je způsob poražení všech nepřátel. Pokud proti sobě stojí dvě civilizace o stejné síle, budou se řezat dlouho a nakonec žádná pravděpodobně nevyhraje. Další způsob jak vyhrát hru je třeba kolonizace Alpha Centauri, což je můj nejoblíbenější. Zatím co první způsob se vyhrává armádou, ten druhý ekonomikou.

Hra má neskutečné množství aspektů, na které během jejího procházení přijdete a já zde vyjmenoval jen některé z nich. Navíc i když se vám podaří ji dokončit, prakticky nic nezískáte. Cesta za vítěstvím je cílem a tak si po dokončení velmi rádi nastavíte jinou mapu a začnete znovu.

Civilization 5 je již na cestě a čtyřka je momentálně na Steamu za krásných 20 EUR. Už si na ní brousím zuby.