Sbalení stanu bylo ráno ještě rychlejší než samotné probuzení. Ráno se přes nás přehnala bouřka, byl to asi jen nějakej kraj, protože se moc nebleskalo. Hned po snídali jsme vyrazili a cíl byl jasný, během 24 hodin projet „must see“ atrakce na ostrově Saaremaa a pokud možno to přežít.

Plavba na ostrov vyšla parádně. Bylo po dešti, neděle, moc aut jsme na trajektu neviděli a navíc jsme se trefili přesně do doby kdy trajekt odjíždí. Cesta trvá něco kolem dvaceti minut, trajekty jsou dva a odjíždějí vždy po hodině z druhého břehu. My dorazili deset před dvanáctou, takže tak tak načas. Pán co trhal lístky nám popřál „have a good trip“ a už jsme pluly. I když bylo po dešti a nebe plný mraků, bylo vidět daleko na ostrov i ostrůvky v okolí.

Celkově žádný plán jak si ostrov prohlédnout neexistoval, ale nakonec jsme ho dali do kupy díky infocentru v Kuressaare a náhodně procházejícímu finovi, který nám sdělil, že byl v Hradci Králové na šachovém turnaji a do detailu nám popsal jak se dostat do Helsinek. I s autem to stojí něco pod 1500 kč, takže to není zas tak drahý a mít ještě týden a 10 000 navíc, určitě bychom se tam podívali. Řekli jsme mu že přijedeme za rok a s úsměvem ve tváři se rozloučili.

Paní v infocentru mi do ruky dala mapu a zakroužkovala oblasti, které jsem našel na jedné stránce v letáku, co se tam u ní válel. Výsledek je takový, že ostrov projedeme křížem krážem a uvidíme to nejhlavnější, co se tu nachází, ale o tom až zítra, zatím nemůžu nic říct najisto, zvlášť když nevíme ani jaké bude počasí.

Dneska bydlíme v kempu asi 20km za Kuressaare a asi 30 km od majáku na takovém ostrovním výběžku. Tam jsme se hned po večeři rozhodli jet podívat a bylo to snad nejlepší zážitek ze všech. Maják stál společně s dalšími starými, ale vkusnými budovami na malém poloostrůvku a směřoval do volného moře. V dáli zapadalo slunce a díky tomu, že tam nebyli téměř žádní lidé, mělo to neskutečnou atmosféru.

O kousek dál jsem se pak chtěli vykoupat na prázdné pláži, ale velké množství malých humříků či co to bylo a medůz, nám to komplikovalo. Zůstalo u zdolání pár temp a úprku, při kterém z nás opadaly rybičky, co se držely do posledního dechu.

Dnešní cestování nás připravilo o dost benzínu a zítra si budeme muset trochu zajet, abychom natankovali. Rozhodně si vemte plnou než sem vjedete, benzín tu není na každém rohu, jako ve zbytku Estonska. Velká část ostrova se dá projet stovkou, protože tu jsou cedule, které rychlost zvyšují, stejně jako byly za hranicemi s Lotyšskem. Silnice jsou ve velmi dobrém stavu.

Na břehu blíže k pevnině je hodně nízký porost, ale postupně s ubíhající cestou na opačný konec ostrova, se výška stromů zvětšuje. Všude jsou jinak lesy, pláže spíše šuternaté, samozřejmě vedro na chcípnutí a co mě překvapilo nejvíc, nejteplejší voda, kterou jsme v baltu zkusili.

A teď se jdu kouknout co se to tu k nám přistěhovalo za čechy. To jsou třetí v pořadí v pobaltí.