Velké stavby včetně lodí mě vždy fascinovali a není lepší příležitost k vidění velkých lodí než Tallin. Za celou naši cestu pobaltím, tady mají ty největší. Nacházíme se tedy v Tallinu, asi čtyři kilometry od centra a podobně od přístavu. Na ten máme krásný výhled a dnešní západ slunce jsme si díky tomu patřičně užili.

Cesta ale začala na ostrově Saaremaa, kde včera skončila. Po majáku jsme se rozhodli navštívit skály Panga Paka na severu ostrova, mlýny u města Leisi a hrad řádu německých rytířů u města Orissaare. Ten byl pod umělou střechou, v dost bídném stavu a ve sklepeních dost strašidelný. Nebyl čas navštívit nakloněný maják na Harilaid a co mě mrzí nejvíc, tak ani na díru v zemi s vodou u města Reekula. Snad se sem ještě někdy dostaneme, abychom to viděli.

Za cestu z ostrova jsme zaplatili 170 EEK, což je o 50 víc než o víkendu. Loď také jezdila v jiných intervalech, protože jsme odjížděli v 15:20 a stáli tam někdy od třech. Obsluha byla tentokrát mnohem méně příjemná než minule.

Ostrov Saaremaa nám toho dal z celého Estonska asi nejvíc. Dobře se tam jezdí, i když občas chybí asfalt, jsou tam příjemní lidé, velmi zajímavé stavby a i příroda, o které jsem psal včera.

K dopravě bych měl ještě jednu poznámku. V Estonsku pravděpodobně nekončí omezení křižovatkou, ale až cedulí. Hodně lidí tu drží sedmdesátku, i přesto, že u nás už by dávno skončila a prakticky vše se ukončené cedulí. Lidé tu hodně dodržují předpisy a asi jsme ještě nepotkali nikoho, kdo by se tu na prázdných cestách řítil výrazně víc, než je povoleno. Ve městě mě nikdo nepředjíždí, když jedu 50 jako tomu je u nás. Cedule, které ruší omezení ale i ukončují města, jsou často na pravé straně silnice. Hodně tu měří policejní hlídky rychlost, dneska jsme potkali dvě, takže na tohle je potřeba dát si pozor.

Symbolem ostrova jsou rozhodně větrné mlýny na mouku, které se podařilo dochovat ve velmi dobrém stavu a mohli jsme si je do posledního dílu prolézt. V celém pobaltí a v Estonsku asi nejvíc, se nehledí na bezpečnost, takže atrakce tu jsou i 20 metrů nad zemí a bez zábradlí, u desetimetrové skály je jen cedule, že se tam dá spadnout no a v mlýnu byla dva metry nad zemí taková hezká římsa, taktéž bez zábradlí, kde lidé běžně chodili. Mlýny jsou velmi dobře popsané čtyřmi jazyky včetně angličtiny a vstup se vybírá pouze pokladničkou přidělanou k jednomu z mlýnů, na které je ceník. Nutno podotknout, že jsme byli jediní, kdo tam za tu dobu těch 20 EEK hodil.

V Estonsku už jsme potkali asi patery čechy, z toho dvoje u mlýnů. Češi ze včerejška byli od Českých Budějovic a pobaltí se rozhodli projet za čtrnáct dní. Byli tři a vůbec nechápeme, jak se do toho auta mohli naskládat. Tímto zdravím Evu, Rosťu a Pavla(?) a doufám, že se mají alespoň tak jako se máme teď my.

Další zastávkou byl Tallin, což je hlavní město Estonska. Mělo by tu být nějaké historické centrum, z dálky jsou vidět i nějaké ty malé mrakodrapy, ale téměř jsme o Tallinu ještě nic nezjistili. Pokud se tu budete chtít kouknout do Helsinek, je to asi 80 km na sever a jedna cesta stojí u nejlevnější společnosti (podle včerejšího fina) 20 EUR, tedy nějaké to pětikilčo za osobu.

Bydlíme teď v městském kempu v dost depresivním prostředí, ale asi 100m od nás je moře s výhledem na přístav jak jsem psal výše. Kolem se prohání dost lidí, běhají, jezdí na bruslích nebo na kole. Je tu taky několik zajímavostí ve smyslu staveb, jimž jsme zatím nepřišli na kloub, ale to se snad zítra změní.

Takže dobrou noc, zítra nás čeká prohlídka Tallina.