Ranní nízká teplota mi vlezla až do spacáku a probudil jsem se poprvé někdy s vycházejícím sluncem. Velké bitvy ale nevyhrálo sezení na zadku, a tak jsem si zapnul spacák a spal dál. Ráno mě Lucka vykopala z postele ven a šli jsme 4 km do centra Tallinu. Nakonec z toho byl hezký výlet na 20 km. Kéž bych si vzal ty pohodlnější boty.

Centrum bylo pekelně zamotané. Cestou tam jsem si všiml týpka, co rozdával letáky. Jelikož jsme byli dost ztracení, rozhodl jsem se k němu namotat, třeba dává mapku. Ukázalo se že dával a věděli jsme konečně kam jít. K centru jsme hodně bloudili, i když jsme koukali víceméně pořád na nejvyšší věže starého města. To jsme prohledali jak to jen šlo, ale dost dlouho nám trvalo najít info centrum. Když už se konečně podařilo, bylo to žalostné.

Uvnitř íčko vypadalo jak na letišti, na informace se stála fronta, téměř žádné prospekty, samozřejmostí přepážky s otrávenými informátorkami, a i když to bylo centrum „old city“, nebyl tam seznam zajímavostí, které bychom měli vidět. Takovou mapku jsme našli až v dalším íčku cestou zpět do kempu.

Při procházení starého města začalo pršet a to fakt fest. Naštěstí byl po ruce kostel, do kterého se šlo schovat. Uvnitř jsme nalezli možnost vyškrábat se na věž. Až nahoře jsme si uvědomili, že chodit v bouřce na nejvyšší věž v širokém okolí není nejlepší nápad, ale s tím jsme už nic neudělali. Cesta nahoru byla jak kobkou, točité schody pro jednoho, kde se vyhýbalo hned několik lidí jdoucích nahoru či dolů, místo zábradlí natažené lano, to na vnitřní straně by neudrželo ani psa. Některé ženy, co se vyhýbali vnitřní stranou měli smrt v očích, když se kolem nás protahovali a my si stáli hezky na té vnější. Nahoře se vyleze na střechu věže, kde vás jistí plot, abyste nemohli spadnout dolů. Můj první krok byl jak do propasti a to pořád za deště. Prakticky hned jsme se šli schovat a pak k nám vylezli češi.

K těm jsme se hned hlásili. Ukázalo se, že se najdou i takoví blázni, co jedou do pobaltí autobusem přes všechna velká města za pět dní. Mě se zatím nejvíc líbil hlavně venkov všech zemí, města mám doma na každém rohu. Malá města jsou tu také víc přátelská, lidé jsou ochotnější, povídavější a hlavně je všechno levnější. Pokecali jsme ještě o pár věcech a cesta z věže pryč nás rozdělila.

Při cestování po starém městě Tallinu, ale i po zbytku Estonska, jsme nenarazili na nikoho, kdo by neuměl anglicky. V Tallinu je angličtina slyšet v ulicích opravdu hodně, jsou tu turisté, co mluví pouze anglicky, finové, co mluví anglicky a hromada dalších národů co mluví anglicky. Ve starém městě se lidé, stejně jako v Parnu, s námi nesnažili mluvit estonsky, ale rovnou volili angličtinu. Téměř všechny texty byly také v angličtině, chodící reklamy nás oslovovali v angličtinu a nakonec i ta příjemná slečna co nám prodala pohledy a odlehčila nás o necelá dvě estonská kilča mluvila anglicky. Co mě překvapilo nejvíc, tak i paní ve věku mé babičky uměla něco z angličtiny a domácí ve věku mého otce, v kempu uprostřed ničeho na ostrově Saaremaa, uměl anglicky líp než já a to na otázku jestli anglicky umí, jen tak nějak zakroutil hlavou. Angličtina je tu jako druhý jazyk, kterým mluví téměř všichni, s kým se na cestách setkáte.

Zajímavé v celém pobaltí je podnebí. Nejvyšší hora Estonska a nakonec i pobaltí Suur Munamägi, má 318 m.n.m, takže nejde o žádného macka. Celé pobaltí je víceméně placka a mraky tu nemají o co se zastavovat, takže když přijde bouřka, za chvilku to vypadá, jako kdyby tu nikdy nebyla. Počasí se mění takovou rychlostí, že promoknete dřív, než se schováte před deštěm do o pár metrů vzdálené díry a nečekáte ani deset minut a je po dešti.

Co jsme přijeli do Tallinu, je vcelku zima, hlavně v noci, ale přes den je tu příjemných 16 až 23 °C. Různé stránky hlásí různou teplotu a ta přes den jde většinou tak od 14 °C ráno do nějakých 24 °C odpoledne. Tedy alespoň během toho co tu jsme. V jižnějších částech bylo vždycky tepleji. Průměrné teploty jsou na ostrovech asi o tři stupně nižší než na pevnině, což na ostrově Saaremaa můžu vcelku potvrdit. Tam se to při 29 °C vedrech hodilo.

Jistě vás zajímá, jak vás informuji o zážitcích z cesty. Pravdou je, že volná WiFi tu je na každém druhém rohu a když není, určitě vám rádi dají heslo v restauraci, kde zrovna sedíte. Pokud WiFi není, je tu mobilní připojení. Netuším za jakou to je místní cenu, ale roaming vychází na 1600 za 200 MB. Bez stahování obrázků se s tím dá bez problémů vyjít. I v tom největších zapadákově jsem se připojil přes 3G, tedy rychlost pár Mbps, což je jako internet doma a v pohodě se s tím dá pracovat i s SSH. U nás je 3G jen v několika městech a na volnou WiFi narazíte spíše zřídka. WiFi v restauracích je pak většinou jen hezký sen. Pokud v Estonsku chcete na net, cestu si stoprocentně najdete.

Do kempu nám už dorazilo více lidí, vedle nás bydlí nizozemec, příjemný starší pán s manželkou. Přijeli karavanem a s koly, takže s dopravou po městě nemají takové problémy jako máme my. Město si evidentně zvládli prohlédnout za tři hodinky na kole. Dále tu máme nějakou tu mladší generaci a hromadu nových karavanů. Objevili se tu i litevci, ale cena 400 EEK na jednu noc je zase odvála dál. Kousek od nás se nachází ještě další kemp, který vypadá mnohem lépe, ale stěhovat se už nemá cenu. Zítra odevzdáme 800 EEK, tedy nějakých 1300 našich a odjíždíme.

Dneska k večeru jsem si byl zaběhat, i po těch dvaceti nachozených kilometrech. Bylo to super, nikdy jsem v takovémhle prostředí neběhal. Celkově se mi podařilo překonat asi osm kilometrů, možná trochu víc. Běžel jsem po místní městské pláží/pobřeží a zakončil jsem to výběhem na místní monument, ze kterého je krásně vidět zapadající slunce. Dneska bylo celé červené a ještě než zapadlo, schovalo se za mraky a červeně osvítilo celé město. Podobný běhací zážitek mě už asi jen tak nepotká.

Ještě jsme si tu hráli s myšlenkou, že bychom se mohli podívat do Helsinek, což je hlavní město Finska, asi 80 km od Tallinu na sever přes moře. Lodě odplouvají přibližně každé dvě hodiny a ve městě jsou tři společnosti, které vás mohou převést. O tom nám už vyprávěl fin, o kterém jsem psal v některém z minulých postů. Cena se bohužel pohybuje od 25 do 50 EUR za jednu osobu a jednu cestu, takže můžeme plavat od 2500 do 5000 Kč tam a zpět ve dvou. To bylo moc a nakonec jsme to odvrhli s tím, že se sem ještě někdy podíváme. Hodně se na neúspěchu téhle myšlenky podepsal fakt, že nejlevnější společnost vyjíždí ráno z Helsinek a až odpoledne se tam vrací. Tyhle výlety jsou nazvány „roundtrip“, tedy něco jako okružní jízda. Loď vypluje z jednoho města, zakotví tam a za dvě až čtyři hodiny se vrací. Plavba trvá od hodiny a půl (to je za 300 až 500 EEK na jednu osobu a jednu cestu) do dvou a půl hodin (to je těch 25 EUR za jednu osobu a cestu). Na palubě musíte být asi 30 minut před vyplutím, celkově tedy na lodi strávíte dvakrát dvě až tři hodiny a za ty čtyři hodiny v Helsinkách toho zas tolik nestihnete, možná se najíst, poslat pohledy, aby vám to věřili a zase odplout zpět. Ty peníze za to momentálně nestály.

A to je dnes asi vše, ještě přidávám fotky ze včerejška i dneška, včera jsem byl kaput. Zítra jedeme do Narvy, třetího největšího města v Estonsku, cílem je hlavně místní pevnost. Podle fotek na wiki by to mělo být něco. Pak se začneme stáčet domů přes Rigu, Tallin, Krakow, horu křížů a ještě něco co si teď nevybavuju. Dobrou noc.