Jen co jsme v Parnu utratili poslední estonské peníze, vyrazili jsme na Rigu se zastávkou v Cesis. Tam jsou k vidění ruiny jednoho moc hezkého hradu, ale komplikace s tím spojené byli na hraně snesitelnosti. V Rize nás čekal festíval a s tím spojené kolony a prakticky neprůjezdnost Rigy.

Dnešní den byl čtenářsky vcelku nezajímavý. Ujeli jsme asi 300 km z Parnu do Rigy přes Cesis. Právě v Cesis se nachází hrad, který jsme při cestě nahoru vynechali. Příjezd do Cesis byl za deště, stejně jako prohlídka hradu. Největší překážkou bylo parkování. U hradu se prostě zaparkovat nedalo a parkoviště na náměstí bylo bohužel placené i v sobotu. Naházeli jsme tam tedy ten lotyšský šrot a šli do infocentra. Tam nám ukázali dobré restaurace a hladoví jak vlci jsme se šli najíst. Čekat na těstoviny 45 minut se nesluší ani u nás, natož v turisticky atraktivní oblasti. Jejich kvalita ale čekání vyvážila, protože byly vynikající.

Zbývalo nám asi 50 minut do skončení platností lístku na parkování, takže jsme se vydali do hradu. K lístkům jsme dostali lampičku se svíčkou, že prej je v hradě tma. Samozřejmě v některých místech byla a svíčka zrovna moc nepomáhala, hlavně po schodech dolů. Nicméně to byl suprový zážitek, který nezkazilo ani deštivé počasí. Takhle totiž v tom hradě lidé chodili a vůbec jim to nezávidím. Na bezpečnost se stejně jako jinde z pravidla dlabe. Místo zábradlí je tam jen zašroubovaný kus železa, když to je moc vysoko, tak jsou železa dvě. Některá okna nebyla zabezpečena vůbec. Celý hrad vypadal, že brzo spadne. Zaujalo mě i slézání do kobky pro vězně. Něco takového by u nás nikdo nepovolil, ale tady byl prostě žebřík do země, kam lezli lidi ověšeni foťáky a v zubech si nesli lampičku se svíčkou.

Parkování jsme stihli tak tak, a vydali jsme se směr Riga. Cesta až do Rigy byla dobrá. U města jsme se začali motat trochu kvůli obchodu, ale i to se nakonec podařilo. Jenže náš kemp je u centra a v centru byl festival, takže jsme 5 km jeli hodinu a půl. Vše samozřejmě komplikovala policie a davy lidí. V kempu nás na recepci čekalo další čekání, protože recepční umí několik jazyků a němčina je jeho oblíbená. Němcům pak vysvětloval, co všechno tu mohou dělat a i nedělat a všichni, kromě nás, se velmi dobře bavili. Když už jsme asi vypadali hodně nerudně, dostali jsme kartičku a němců se postupně zbavil. Anglicky trochu uměl, ale myslel si, že jsme z německa a tak po prvních dvou slovech anglicky spustil německy. Zlaté Estoonsko, tam jsem dnes potkal paní, které mohlo být tak 65 a uměla anglicky líp než já. U pumpy ji nešla otevřít nádrž, moc jsem ji s tím ale nepomohl.

V kempu jsme potkali naše staré známé, se kterými jsme sdíleli kemp minulý rok v Polsku u Bielověžského pralesa. Jsou z Hradce a vzpomněli si na nás hned, jak jsem se k nim přihlásil. Poznal jsem je podle auta. Jinak tu bydlíme vedle dalších čechů, kteří vezou dcery do školy do Helsinek. Moc jsem to nepochopil ani se neptal, Lucka mě táhla do města, kde frčel festival v plném proudu a zakončen byl soutěží o nejlepší ohňostroj. Těch bylo asi šest a ze správného úhlu bylo opravdu na co koukat. Lidé se pak rozutekly o ulic a doufám, že tu zítra nebudou.