Dnešní noc jsem spal sice dobře, ale jednou mě vzbudil dost vydatný déšť. Ráno pak vylezlo slunce a zdálo se, že bude docela hezky. Kolem desáté jsme tedy vyrazili směrem do Krakowa s nadějí, že stihneme vše co jsme nestihli. Z trávníku v kempu jsme se skoro nedostali, kvůli bahnu, ale Citroušek to zvládl a dokonce tam vyhrabal koleje pro cestu zpět.

Bohužel to nešlo moc dobře už od začátku. Naše oblíbené parkoviště pod Wavelem už neexistovalo a museli jsme stát za 8zl/hod. kousek dál. Na tomhle parkovišti jsme měli zaručeně nejlevnější auto. Citroušek za 2000 tam byl jak pěst na oko vedle těch nablejskanejch Audin, BMW a Mercedesů. Nechali jsme Citrouška ve vyšší společnosti a šli do města. Hned z kraje nás chytila holka, jestli nechceme projížďku na lodi za 15 zl. Odmítli jsme, hned další holka slevila na 10 zl, to jsme už váhali, ale šli dál. Tam nás zastavil týpek s podobnou nabídkou a já mu říkal, že 10 zl už nám holka nabízela. On ale „It is 10 zl and romantica“, na moje „What about romantica and 8 zl“ se dost kroutil, ale nakonec jsme za 8 zl dostali poukaz na gondolu. To je asi 50 kč na jednoho, což je fakt super cena.

Shánění jídla chvilku trvalo, Lucka chtěla gofru, mě to bylo jedno a nakonec jsme skončili s nějaké kavárně, kde navíc vařili a dali jsme si gnoči a zapékané těstoviny. Byli vynikající.

Po jídle přišel čas na gondolu. Museli jsme počkat až na druhou, bylo tam dost lidí. Přišlo mi, že tam stačí ukázat jakoukoli účtenku, protože kontrola probíhala jen letmým pohledem. Vyjížďka nebyla sice dechberoucí, ale byla příjemným zkrášlením. Jsou z ní asi nejlepší fotky z celého dne.

Na Wavel jsme se nakonec nedostali, protože tam byla 40 metrů dlouhá fronta a nakonec jsme taky zjistili, že kdo má holý břicho, tak do některých částí nesmí a Lucka k tomu neměla daleko. Nebylo hezké sledovat, jak hlídač zabraňuje v prohlídce kostela nějaké britce tvrdým narážením ukazováčku do obrázku na ceduli. Na tyhle výmysli moc nejsem.

Židovská čtvrť bylo místo, které jsme minulý rok vynechali. Je to úplně jiný stavební sloh než zbytek Krakowa. Domy jsou často staré a neopravené, ale mají svoje kouzlo. Po ulicích chodí rabíni, ale nenašli jsme nějaké větší centrum, kde by se něco dělo.. Je tu i takové malé tržiště a malé stylové hospůdky. Celkově bych to shrnul jako dobré místo na večerní procházku.

Během dne začalo dost pršet a všichni se schovávali kam mohli. Po chvilce přestalo a my se vydali hledat tu gofru. Já si dal oproti Lucce palačinku s džemem. Nechápu jak si myslela ta ženská, že to budu jíst. Byla opravdu chutná, ale bez příboru se nedala uchopit, aniž bych neměl celý ruce od borůvek.

Na náměstí už to bylo trochu jiný kafe. Dobrovolníci zde ukazovali svoje čísla a byli jsme se kouknout na věží nějakého kostela. To byla skutečná zkouška, někteří lidé s váhou nad jeden metrák vypadali, že za chvíli padnou. Schody byly široké přesně na jednu osobu a deadlocky nebyly výjimkou. S nasazením zbytku sil jsme se dostali nahoru i dolu.

Pak nás čekala cesta zpět do kempu i s nákupem. Nechat Lucku sledovat cedule byla chyba, protože nás zavedla do nitra Krakowa, kde byly silnice podobné jak u nás na poli. Třicet centrimetrů hluboké díry tam nejsou výjimkou a navíc se za námi permanentně tvořila kolona. Nakonec jsme se nechali navést spolehlivě navigací. Hned u parkoviště jsem přeskákal trávník. Šlo o jeden metr široký pruh s nějakým betonovým krytem uprostřed. Hned si toho všiml blížící se důchodce, ale naštěstí na moje „Nerozumím Vám ani slovo“ zareagoval jen překvapeným pohledem a když viděl, že Lucka dělá to samý, tak vzal roha, ukazoval něco za stromem a u toho cosi říkal. Navigace nás pak okreskami dotáhla až do kempu.

Bydlíme kousek od hlavního tahu na Waršavu a permanentně odtamtud hřmí. Z domova chodí zprávy, že ta silnice není průjezdná, i když tam auto jezdí. Uvidíme zítra jak to uděláme. Dobrou noc..

image