Začínám si zvykat, že každý den spíme jinde, ale i tak jsem trochu nervózní z toho co bude. Momentálně jsme v Kaunasu, je tu hezky, v noci asi 18°C, přes den bylo tepleji. Kemp máme s bazénem, u dálnice, asi 10 km od centra a jako bonus tu je Wi-Fi. Samozřejmě jsme zaparkovali mimo signál, ale na sezení uprostřed areálu se chytit dá.

Doprava po Litvě s sebou nese zapeklité problémy. Tak především můžete jet i 100 km a nenarazit přitom na benzínku. Když se vám to povede, je vcelku dobrá šance, že bude zrušená. Aut jezdí hodně málo a hlavní tahy tu jsou královské. Na zatáčku narazíte tak jednou za 2 km. Litevčani jezdí mnohem ohleduplněji než poláci. Předjíždějí až když to je absolutně přehledné, ve městech respektují každou situaci. Je tu také jedna zajímavost. Některé semafory mají permanentně zelenou doprava je to vyznačeno zelenou nesvítící šipkou. Když tedy je červená, jedete doprava a zleva to je dobrý, můžete jet, stejně jako v USA. Některé semafory tuto možnost nemají, tak si na to dejte pozor.

Dorozumívání zatím provádíme angličtinou, ale už jsme narazili na mladou holku, kde vzdělávací systém této země selhal a anglicky ani nekvákla. Litevšťina je úplně jiný jazyk než čeština, takže krom „dobrý den“ jsme na žádnou podobnost nenarazili.

Krajina Litvy je úchvatná. Všude se něco pase. Buď to jsou krávy, občas nějaký kůň a ve velmi výjimečných případech ovce. Je to asi jediná věc, kterou lidé mimo města dělají. Kdo nebydlí ve městě a nemá auto, je téměř odříznut od civilizace. Kolem cesty jsou vidět dřevěná stavení, připomínající skanzeny, ale tady v těch lidé bydlí. Celkově jde o jednu třetinu obyvatel, tedy asi milión lidí, co se nedala na život ve městě.

Dálnice tu jsou asi dvě, osobní auta na nich neplatí, ale rychlostní limit tu je stanoven na 110 km/hod, oproti našim 130km/hod. Proti Polsku se tu opravdu jezdí pod 110 km/hod. Na statický radar narazíte zřídka kdy, za 300km jsme potkali asi tři.

Silnice jsou stavěny rovné a kolem nich bývá ještě tak deset až dvacet metrů vysekaného lesa. Asi tu běhá více zvěře a takhle ji řidiči lépe uvidí.

I když průvodce po Pobaltí říkal opak, je tu posunutý čas o jednu hodinu, která nám docela chyběla, když jsme hledali první kemp. Kempy tu jsou naštěstí otevřené a hlídané 24h denně, tak to bylo nakonec jedno.

Zajímavý je styl oblékání lidí ve městě. Lucka si prý připadala jako trhan, protože téměř každá žena co jsme potkali, byla oblečená velmi stylově a kulturně. To se v Praze ani v jiných našich městech jen tak nevidí. Ženy tu mají také jiné rysy obličeje než u nás a jsou více pihaté.

V Kaunasu jsme parkovali v obchodním centru Akropolis a tady mě zaujal parkovací systém. Nad každým parkovacím místem byl senzor, který hlídal jestli pod ním je auto. Na kraji každé řady pak byl displej, a ten ukazoval kolik je v řadě volných míst. Jedním pohledem pak stačilo zhodnotit stav patra a případně pokračovat do dalšího. Až ve třetím jsme našli flek na zaparkování.

Zítra jedem k ruským hranicím do Nidy. Dobrou noc.