Dnes jsme překročili hranici 1800 km, viděli 600m dlouhé molo, projeli územím nikoho a zakotvili ve městě duchů. Je to tak, tohle je sedmý report, ze sedmého večera a zítra tomu opravdu bude týden, kdy jsme se vydali tam, kam jen málokterý čech, kterých jsme potkali zatím dvě skupinky a to v Litvě.

Ráno bylo vcelku standardní, odhlásili jsme se z kempu a vyrazili směr Palanga. To je místo na kterém je největší molo, ale nevíme, jestli v Evropě nebo na světě. Má na délku 600 m a krom výhledu na přelidněnou pláž na něm vcelku nic neuvidíte. Počasí nám přálo a zakotvili jsme v jedné restauraci na takové promenádě.

To jídlo byla jak facka po tom co jsme měli v minulých dnech k obědu. Bylo asi o 6 litasů levnější, ale tak o dvě třídy níž. Navíc obsluha neuměla anglicky, takže jsme se ani nemohli zeptat na detaily kolem vybrané mořské štiky. Palanga je turistické centrum, stejně jako Nida. Na promenádě se nachází kupa stánků a někteří si sem vodí hady a papoušky a za úplatu vás nechají se s nimi vyfotit.

V Palanze jsme strávili asi tři hodiny, natankovali a jeli do Lotyšska, konkrétně do města Ventspils. Cesta byla jak ze špatného filmu. Navigace hned za hranicemi nahlásila, že další odbočka bude za 120 km a když jsme ujeli prvních 20, nebyl důvod proč ji nevěřit. Všude jen les, silnice a les, les, les. Jenom jednou, asi v polovině se objevilo moře, ale jinak les, silnice a les, les, les. Asi každých dvacet kilometrů jsme narazili na odbočku do lesa, kde ukazovala cedule na nějakou vesnici. Neměli jsme odvahu ani čas do nějaké zajet.

Příjezd do města byl jak do pohádky. Moderní předměstí s moderními ulicemi a moderním kempem, navíc slabá doprava. Recepční nás ale rázem hodila do reality, protože její nevlídnost neznala mezí. Na pultě ležela kočka, která jakoby z oka vypadla kočce, kterou jsme ráno potkali v Nidě. Jak jsem již napsal, kemp byl super, ale když jsme zjistili, že má čtyři záchody a čtyři sprchy pro všechny a navíc je posléze i viděli, pojímala nás hrůza. Nida byla podobně masoidní, ale měla na pánských záchodech pět kabinek, pět mušlí, deset sprch a asi deset umyvadel, navíc voda na umytí nádobí a ruk tekla i mezi stany. Hlavně že tu máme venkovní divadlo. Celý kemp je zaplněn litevčany, není tu jediný němec, francouz nebo rus jako v ostatních kempech. Vůbec nechápeme, proč sem jezdí.

Přijeli jsme dost pozdě a tak bylo nutné najít bankomat a obchod nebo restauraci. Čím blíž jsme byli k centru, tím bylo všude mrtvěji. Na náměstí nebyla ani noha, okenice zavřeny, restaurace taky, občas se mihnul někde člověk nebo auto a dokonce jsme lízli i romskou čtvrť. Podobná cházka jako u nás. Tím na mě Lotyši dobrý dojem neudělali. Nakonec jsme bankomat našli a dokonce i nakoupili v místním marketu. Jsou tu dva vedle sebe a mají otevřeno do 22 resp. 23 hodin. Oproti Litvě a jejich Maximu to byla opět docela facka.

Dneska jsem podruhé kontroloval Citrouška. Krom toho, že jsem s ním trefil dřevěnou ceduli s čísly stanu a trochu ho odřel, je v pořádku. Jediné co u něj klesá je hladina oleje, kterou jsem dnes doplnil o litr a půl a jsme na hezkém litru za 1000 km. Ještě nám zbývá něco přes 3000 km, zatím nejsme ani v polovině.

Lotyšsko má stejně jako Litva v tuto roční dobu posunutý čas o hodinu dopředu proti nám, i když průvodci tvrdí opak.

Jdu ještě do auta hodit telefon na nabití a spát. Dobrou noc.